Nouzové zásobování
Významná část obyvatelstva v ČR žije v rozptýlené venkovské zástavbě, kde převládají malé obce do 1000 obyvatel (přes 1 800 000 obyvatel v 4846 malých obcích). Vodovody jsou evidovány v celkem 5036 obcích, z nichž 87% jsou malé obce do 2000 obyvatel. Cca 1200 obcí (vesměs obce malé a nejmenší) nemá veřejný vodovod, obyvatelé jsou tedy odkázáni na individuální zdroje, případně obecní studny. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. je ustanoveno pro zabezpečení nouzového zásobování celkem 2130 vodárenských operátorů, z nichž přes 95% se týká opět jen malých obcí (pouhých cca 100 největších operátorů pokrývá dle zdrojů z ministerstva zemědělství až 80 % obyvatelstva soustředěných v největších sídlech). Současný stav zásobování vodou venkova se tak vyznačuje roztříštěností, nekoncepčností a nekoordinací mezi drobnými vlastníky a provozovateli vodovodů. Drobní operátoři i vedení malých obcí (a velmi často i obcí s rozšířenou působností) mají omezené technické, znalostní i finanční možnosti, a většinou se spoléhají na zavedené vodní zdroje, které mohou být po vzniku mimořádné situace velmi obtížně nahraditelné.
Dnešní stav jejich nouzového nahrazení (např. v PRVKUK nebo krizových plánech) pokrývá jen velmi krátkodobé potřeby (v řádu dnů). Delší výpadek pravidelného zásobování (např. vlivem sucha), zvláště ve venkovských oblastech, tak může být významným problémem, který dnes není dostatečně řešen. Je logisticky výhodné a společensky odpovědné, mít zajištěný náhradní vodní zdroj pro případ různých mimořádných událostí (samozřejmě pokud to místní přírodní poměry umožňují). Taková obec si pak může (často lépe a pružněji) pomoci vlastními silami a zbytečně tak nebude v krizové situaci dále zatěžovat již tak přetížený IZS včetně nouzového zásobování vodou. Pro případ nouzového zásobování je proto vhodné stanovit odolnost a zranitelnost běžných vodních zdrojů proti různým mimořádným událostem a stanovit využitelnost dalších vhodných záložních zdrojů v katastru dané obce či v nejbližším okolí.
Problematika nouzového zásobování vodou v mimořádných a krizových situacích je v současné době řešena v české legislativě v rámci krizových plánů (Služba nouzového zásobování vodou jako součást Integrovaného záchranného systému), dále např. v Plánech rozvoje vodovodů a kanalizací krajů (PRVKUK). Výběr vodních zdrojů pro nouzové zásobování je řešen v rámci platných předpisů (zvláště krizový zákon č. 240/2000 Sb. a Nařízení vlády k jeho provedení č. 462/2000 Sb.) a dalších podkladů (např. metodiky pro zpracování krizových plánů, plánů krizové připravenosti apod.) jen rámcově a soustřeďuje se z větší části jen na zavedené a dostatečně kapacitní vodní zdroje. Připravená opatření jsou navíc velmi často vázána na formální vyhlášení konkrétního mimořádného stavu – krizového stavu, nouzového stavu, stav nebezpečí, stav ohrožení státu apod.
V roce 2014 byla provedena analýza pravděpodobnosti vzniku různých mimořádných událostí na úrovni malých venkovských obcí v ČR. Z mnoha potenciálních rizikových situací byla jako prioritní, tzn. s riziky vyšší pravděpodobností výskytu, identifikována s ohledem na současné poměry a podmínky v rámci ČR, tato:
- povodňová situace
- déletrvající sucho
- ekologická havárie v blízkosti vodního zdroje
V katastru příslušné obce a blízkém dostupném okolí (tam ve spolupráci se sousedními obcemi) by proto měl proběhnout v předstihu vyhledávací hydrogeologický průzkum, který by vytipoval a určil vhodné zdroje vody (existující či potenciální) využitelné v době vzniku mimořádné situace. Strukturu a náplň tohoto vyhledávacího průzkumu ukazuje připojené schéma.
Je nutné volit specifický přístup k různým typům nejčastějších jímacích objektů na úrovni malých obcí:
- Jímací zářezy (gravitační zdroje)
- Mělké studny v dosahu vodního toku (v údolní nivě)
- Mělké studny mimo dosah vodního toku (ve svahu)
- Pramenní jímky
- Hlubší vrtané studny