Plány bezpečného zásobování vodou

Jakost pitné vody dodávané v malých obcích z vlastních vodních zdrojů je dlouhodobě méně vyhovující než zásobování z velkých vodovodních systémů jak v ČR, tak v jiných zemích EU. Management malých vodních zdrojů má svá specifika spojená s nižší úrovní ochrany zdrojů, menšími požadavky na monitoring a menší kvalifikovaností provozovatele. Článek popisuje dvě doplňující se metodiky připravované na pomoc malým vodárenským systémům, aby se zlepšila zabezpečenost jakosti dodávané pitné vody. Jde o metodiku pro vytvoření jednoduchého plánu pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou pro malé vodárenské systémy (water safety plans) a metodiku komplexního řízení malých vodních zdrojů. Ukazuje se, že pro bezproblémové využívání vodních zdrojů na místní úrovni malých obcí je zásadní správný technický návrh, robustní konstrukce a optimální umístění dostatečně vydatného vodního zdroje, aby se maximálně využila přirozená ochranná funkce horninového prostředí. I malá obec pak může bez větších problémů takový vodní zdroj úspěšně provozovat. V případě vzniku potíží s vydatností nebo jakostí jímané vody se ale místní provozovatel neobejde bez vnější odborné pomoci.

Zásobování kvalitní pitnou vodou patří k současnému standardu evropské civilizace. Česká republika dlouhodobě přispívá k vysoké úrovni ochrany zdraví obyvatelstva dodávkami zdravotně nezávadné pitné vody. Jakost pitné vody dodávané v malých obcích s vlastními vodními zdroji je ale dlouhodobě méně vyhovující než ve velkých distribučních sítích a v nejdůležitějších ukazatelích nejvyšších mezních hodnot se v posledních letech celkově dále zhoršuje [1] [2].

Ještě nepříznivější situace panuje v oblasti zdrojů vody pro nouzové zásobování. Většina malých obcí spoléhá na základě dat z PRVKÚK (krajských plánů rozvoje vodovodů a kanalizací) na dovoz vody cisternami a balené vody, lze si ale představit celou škálu mimořádných situací daných např. živelnými pohromami, kdy bude obec na kratší či delší dobu odříznuta od okolí a bude se muset spolehnout na své vlastní zdroje. Část obcí pro nouzové zásobování počítá s místními domovními či veřejnými studnami, a jen malá část disponuje speciálními zdroji pro záložní zásobování.

Management malých vodních zdrojů má svá specifika a současná legislativní, technická i právní řešení většinou odrážejí situaci velkých sídel a velkých vodárenských společností. Problematická situace u malých zdrojů zásobování pitnou vodou je výsledkem kombinovaného působení řady příčin, jak historických, tak současných, jak je uvádí [2]. Některé z nich lze zdůraznit i zde:

• Nižší úroveň ochrany malých zdrojů – ochranná pásma se podle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. v platném znění stanovují povinně jen pro zdroje s odběrem nad 10 000 m³ za rok
• Významné nedostatky a neúplnost v evidenci malých odběrů (odebíraná množství podle vyhlášky č. 431/2001 Sb., i jakost surové vody podle vyhlášky č. 428/2001 Sb.) ukazují, že pro některé malé obce je náročná i administrativa kolem provozování místního vodovodu
• Povinná četnost rozborů surové vody je významně nižší (Vyhl. č. 428/2001 Sb. v platném znění), v nejnižší kategorii do 500 zásobovaných obyvatel se jedná pouze o jediný krácený monitorovací rozbor ročně. U vyrobené pitné vody jde o 2 krácené monitorovací rozbory ročně a 1 úplný rozbor 1x za dva roky. Pravděpodobnost detekce občasných problematických stavů je tedy velmi nízká.
• Neexistují žádné legislativní požadavky na pravidelné kontroly stavu klíčových součástí celého systému zásobování, zhodnocení potenciálních rizik a provedení nápravných opatření. Orgány hygienické služby zaměřují svoji pozornost především na vyrobenou pitnou vodu. Kontrola a údržba vlastních jímacích objektů a dalších technických zařízení vodovodního systému (řady, vodojemy aj.) zůstává na provozovateli a jeho odpovědném přístupu. Ochranná pásma a stanovená opatření v nich se dle zkušeností autorů kontrolují u malých zdrojů jen sporadicky, vodoprávní úřady své kompetence v tomto směru příliš často nevyužívají.
• Malé zdroje mají obvykle jen velmi jednoduchou technologii úpravy (někdy pouze dezinfekci), a někdy ani není správně obsluhována, takže často nedosahuje optimální účinnosti.
• Nedostatek odborných znalostí a odborného zázemí na straně provozovatele. Odpovědné osoby malých vodovodů často nemají ani potřebné vzdělání, ani znalosti. Jsou dokonce případy (např. u gravitačních zdrojů), kdy provozovatel nezná přesné umístění jímacích zářezů, pramenních jímek apod., a jak se do nich dostat.

Z hlediska zabezpečenosti jakosti vody existuje jak v ČR, tak v jiných zemích EU, zajímavá a varovná výrazná korelace mezi mírou překročení měrných hodnot a velikostí zásobované oblasti. Názorně to ilustruje obr. 1, poskytující údaje o překračování hygienických limitů ve vodovodech (oblastech) zásobujících různý počet obyvatel. Zatímco u největších oblastí nalézáme nedodržení limitů zdravotně závažných ukazatelů (s nejvyšší mezní hodnotou – NMH) jen u asi 0,02 % stanovení, u nejmenších oblastí je to asi 1 % vzorků. U ukazatelů s mezní hodnotou (MH), které se vztahují především k ovlivnění organoleptických vlastností vody, ale do určité míry mají také zdravotní význam, je pak rozdíl ještě větší: u velkých oblastí byla v roce 2011 četnost nedodržení MH 0,5–0,8 %, u malých oblastí okolo 3 % [1].

Ještě více vynikne kritická situace u malých zdrojů tehdy, podíváme-li se na vodovody, u kterých byla udělena nějaká výjimka. Ze 124 veřejných vodovodů, na které byly v roce 2012 uděleny v ČR výjimky z nejvyšších mezních hodnot, bylo plných 114 malých vodovodů zásobujících méně než 1000 obyvatel [3]. Graf na obr. 2 pak ukazuje nedobrou situaci v zabezpečení biologických ukazatelů pitné vody (ze kterých nelze udělit výjimku) podle počtu zásobovaných obyvatel.

Na základě doporučení Evropské komise a Světové zdravotnické organizace (WHO) se mají do řízení vodních zdrojů aplikovat nové přístupy založené na hodnocení a řízení rizika“ (RA/RM – Risk Assessment and Risk Management). Nejvíc rozšířená a využívaná forma RA/RM je přijatá a rozvíjena Světovou zdravotnickou organizací pod názvem „water safety plans“ (plány pro zajištění bezpečnosti vody nebo plány bezpečného zásobování pitnou vodou), viz http://www.wsportal.org/ibis/water-safety-portal/eng/home). V ČR je tato metodika podrobně rozpracovaná v monografii [4], a shrnuje ji také [3].

V rámci projektu [4] byly mimo jiné zpracovávány metodiky pro vytvoření jednoduchého plánu pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou ze zdravotně-hygienického hlediska a to odděleně pro jednoduché (malé) a komplexní vodárenské systémy. Metodika sestává z následujících kroků:

1. Ustavení týmu odpovědného za zpracování a zavedení plánu pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou.
2. Popis systému zásobování (inventura systému po stránce technické, organizační i personální).
3. Identifikace nebezpečí (vyhledání všech existujících nebo hrozících nebezpečí v systému).
4. Charakterizace rizika (odhad pravděpodobnosti vzniku a následků zjištěných nebezpečí, určení prioritních rizik a kritických bodů).
5. Provedení či naplánování nápravných a kontrolních opatřeních u vysokých (nepřijatelných) rizik. Potvrzení existujících nebo zavedení nových kontrolních či nápravných opatření ke snížení nebo předcházení ostatních významných rizik.
6. Zavedení systému provozního monitorování zvolených kontrolních opatření včetně správné provozní (výrobní) praxe a jejich dokumentace.
7. Verifikace – ověření správnosti plánu a jeho účinného provádění: sem patří jak externí audit čili nezávislé přezkoumání správnosti a úplnosti plánu, tak i rutinní (průběžná) verifikace ze strany provozovatele prostřednictvím povinných rozborů vody a sledování spokojenosti spotřebitelů.
8. Periodické přezkoumání účinnosti plánu na základě nových zkušeností, výsledků o kvalitě vody a havárií.

Zavedení plánů pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou („water safety plans“)

Všichni výrobci potravin v Evropské unii musí podle zákona (v současné době platí přímo Nařízení EP a Rady č. 852/2004 (ES) o hygieně potravin; viz článek 5) při výrobě zavést postup HACCP (Analýza rizik a kritické kontrolní body), který má zvýšit bezpečnost vyráběných potravin. Podobný přístup při výrobě pitné vody – pod názvem „water safety plans“ – prosazuje již od roku 2004 také Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní asociace pro vodu (IWA). Od té doby ho jako povinný zavedla do své legislativy řada zemí, např. Nizozemí, Velká Británie, Maďarsko ad.

S tímto přístupen se ztotožnila také Evropská komise a podle návrhu novely směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu (přílohy II), který byl zveřejněn na podzim 2013 a měl by být schválen v roce 2014, se předpokládá, že cca do 5 let ho budou muset povinně zavést všichni výrobci pitné vody v Evropské unii. Publikace [3] (Kožíšek, F., Paul, J., Datel, J.V. Zajištění kvality pitné vody při zásobování obyvatelstva malými vodárenskými systémy), na jejímž zpracování se podílel Státní zdravotní ústav (SZÚ) a Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV TGM, v.v.i.), a která je dostupná v elektronické verzi (ke stažení ZDE), obsahuje mimo jiné podrobnou metodiku zpracování plánu pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou malých vodárenských systémů v českém jazyce.

Literatura

[1] Gari, D.W., Kožíšek, F. Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody. Zpráva o kvalitě pitné vody v ČR. Odborná zpráva za rok 2011. Praha: SZÚ, 2012.

[2] Kožíšek, F. Problematika malých zdrojů pitné vody. Vodní hospodářství, 2011, 6, 225–227.

[3] Kožíšek, F., Paul, J., Datel, J.V. Zajištění kvality pitné vody při zásobování obyvatelstva malými vodárenskými systémy. Praha: VÚV TGM, 2013, 114 s., ISBN 978-80-87402-26-9.

[4] Tuhovčák, L., Ručka, J., Kožíšek, F., Pumann, P., Hlaváč, J., Svoboda, M. aj. Analýza rizik veřejných vodovodů. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010, 254 s. ISBN 978-80-7204-676-8.

[5] Datel, J.V. et al. (2013): TA02020184 Zajištění jakosti pitné vody při zásobování obyvatelstva malých obcí z místních vodních zdrojů, Odborná zpráva o postupu prací a dosažených výsledcích za rok 2012. VÚV TGM, Praha.

[6] Datel, J.V. et al. (2014): TA02020184 Zajištění jakosti pitné vody při zásobování obyvatelstva malých obcí z místních vodních zdrojů, Odborná zpráva o postupu prací a dosažených výsledcích za rok 2013. VÚV TGM, Praha.